PETR GINZ.CZ

O PETROVI

Petr Ginz, narozený  1.února 1928, byl všestranně nadaný chlapec – napsal řadu povídek a rozepsal několik románů; vytvořil několik set výtvarných prací zachycujících Prahu i terezínské ghetto. Nejznámější se stala jeho kresba tužkou „Země z Měsíce“, jejíž kopii vzal na palubu raketoplánu Columbia první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. V terezínském ghettu inicioval a vedl vydávání tajného časopisu Vedem. Byl zavražděn v plynové komoře v Osvětimi-Birkenau v září 1944.

PETROVY TEXTY

Petr se narodil v Praze ve smíšené rodině v Praze – Těšnově, naproti bývalého Denisova nádraží. Měl o dva roky mladší sestru Evu. Otec byl Žid, matka nežidovského původu, oba rodiče byli nadšení esperantisté, velmi vzdělaní – dbali na zdravou životosprávu, s dětmi sportovali, vedli je k četbě a kultuře. Petr projevoval kromě literárního a výtvarného nadání zájem o mnoho dalších věcí – miloval knihy Julese Vernea, rád vynalézal a byl nadšeným hledačem pravdy – ať se to týkalo historie, astronomie, paleontologie, zeměpisu, nebo další oborů. V roce 1939 dokončil román „Návštěva z pravěku“, který je parafrází „verneovek“ – popisuje objevení druhohorní příšery v oblasti Afriky, která se nakonec ukáže jako obří stroj sestrojený diktátorem napomáhající k zotročení domorodých obyvatel a likvidaci politických odpůrců. Jako u velké části svých děl, stylizuje se do postavy hlavního hrdiny – zde chlapce Pierra.

 

Od roku 1941 do roku 1942 si vedl pravidelný deník, ve kterém kromě osobních zážitků popisuje očima kluka situaci v Praze v době Protektorátu a postupující perzekuci Židů. V této době již nemohl navštěvovat školu s dětmi nežidovského původu, kromě stále omezovaného vyučování, navíc organizovaného „na směny“ , tj. střídavě dopoledne a odpoledne, byl ( tak jako i další židovské děti) stále častěji nasazován na práce v Praze. Nic z toho ale neubralo jeho vrozenému optimismu. V tomto období se již výrazně projevují jeho organizační schopnosti při plánování různých školních akcí a pomoci spolužákům i společných klukovských hrách a výletech. Rád pobýval ale i sám – v tichu a přírodě.

 

V říjnu 1942 byl povolán do transportu do Terezínského ghetta, kde byl zařazen do tzv. „chlapeckého domova (heimu) 1“ v objektu L 417 pod pedagogickým vedením Valtera Eisingera, mladého učitele z Brna, který vytvořil z několika desítek hochů bydlících společně v jedné místnosti (jedné ze tříd bývalé terezínské školy) živý, tvůrčí kolektiv (sami se nazývali „Republika Škid“). Kluci se zde nejen tajně učili, ale i zřídili vlastní samosprávu, ve které demokraticky řešili svoje problémy. Každý pátek vydávali v jednom výtisku časopis Vedem, jehož byl Petr iniciátorem a šéfredaktorem. Kromě toho, že sám vytvořil velké množství reportáží zachycujících život v ghettu, úvah, povídek a básní, systematicky inicioval literární, reportážní, nebo výtvarnou tvorbu i u svých kamarádů. Bylo obvyklé, že se svou dobrosrdečnou neústupností často „vynutil“ články i od kluků, kteří se sami v tomto ohledu považovali za zcela neschopné a tito pak dokázali vytvořit často velmi zajímavé texty.

 

V době pobytu v Terezíně (jen pro upřesnění – při příjezdu do ghetta mu bylo 14 let a pobýval zde dva roky) se prohluboval jeho všestranný zájem o nejrůznější obory lidského poznání. V této době měl přístup do terezínské knihovny, ve volných chvílích četl velké množství knih – počínaje kvalitní beletrií, přes historii a filozofii, až k přírodním vědám. Zajímal se také o buddhismus. Svých znalostí využíval mj. i v rámci tajných večerních přednášek, které se na „Jedničce“ pravidelně konaly a kde vedle dalších kluků a jiných hostů často vystupoval se svými referáty. V květnu 1944 je do ghetta transportována jeho sestra Eva, svoje vzpomínky na setkání s Petrem zachytila ve svém deníku.

 

Koncem září 1944 byl Petr i se svým bratrancem Pavlem zařazen do „transportu na východ“ a po několikadenním čekání v Hamburských kasárnách 28. 9. 1944 byl transportován do Osvětimi-Birkenau. Již nějakou dobu před transportem byl Petr nemocný, zesláblý. Po několikadenní cestě do Polska v „dobytčích“ vagónech byl po příjezdu do koncentračního tábora dle sdělení pamětníka při selekci dr. Josefem Mengelem poslán rovnou do plynové komory. Na konci války se podařilo Petrovým kamarádům časopis Vedem zachránit. Petrova sestra Eva i jeho rodiče válku přežili.

 

Když se v roce 2002 chystal let prvního izraelského kosmonauta, byl to právě Ilan Ramon, který chtěl na svůj let vzít nějakou památku holokaustu. Z mnoha obrázků se nakonec rozhodl pro Petrovu kresbu „Země z Měsíce“, kterou chlapec vytvořil v Praze před deportací. Let byl z důvodu počasí i řešení technických závad několikrát odložen, nakonec se na svou misi vydal až 16. ledna 2003. Při návratu na Zem, dne 1. února 2003, pravděpodobně z důvodu nárazu zmrzlé izolační pěny do tepelného štítu, raketoplán explodoval a nikdo z jeho posádky nepřežil. K této události byla českou poštou vydána příležitostná známka s Petrovou fotografií a reprodukcí jeho kresby. Několik měsíců po havárii se sestře Petra Ginze, žijící tč. v Izraeli, ozval neznámý člověk z Prahy, že v domě v Modřanech, který koupil, nalezl Petrovy deníky z doby před deportací. Ty pak, po doplnění dalších vzpomínek a článků vydala jeho sestra pod názvem „Deník mého bratra“ v nakladatelství Trigon. Tato kniha byla dosud přeložena do 14 jazyků. V březnu 2004 byla na Kleti nově objevená planetka s pořadovým číslem 50413 pojmenována Petrginz. V roce 2007 vyšel v nakladatelství Franze Kafky Petrův román „Návštěva z pravěku“. V Praze – Záběhlicích byla po Petrovi pojmenována ulice.

 

Petrův příběh i osobnost jsou stále známější v celém světě. Zastupuje tak milióny těch, jejichž tváře a osudy již byly zapomenuty. A nekončí ani nyní.

 

 

VÍCE O KNIZE